Na západ od katedrály sv. Izáka

Pokud se od Admirality nevydáte přímo ke katedrále sv. Izáka, ale budete místo toho pokračovat podél řeky, půjdete po takzvaném Anglickém nábřeží, lemovaném z jedné strany vysokými budovami paláců a z té druhé kotvícími výletními loděmi. Krom řady zajímavých budov a muzeí si všimněte i malého památníku, který upomíná na místo, kde kotvil křižník Aurora v okamžiku, kdy dal výstřelem slavný signál k útoku na Zimní palác.


Zobrazit místo Průvodce Petrohrad na větší mapě

Na jih od Anglického nábřeží

S katedrálou a Alexandrovou zahradou na západní straně sousedí budova Jízdárny vystavěná ve vzdušném bílém stylu s dórským sloupovím. Na Jízdárnu pak navazuje táhlý Jezdecký bulvár, podél kterého po Jízdárně zástavba pokračuje kasárnami a stájemi jízdního pluku.

Procházku po Jezdeckém bulváru můžete zakončit pohledem na ostrov Nové Holandsko. Je to malý ostrůvek obklopený kanály a pokrytý pěknými cihlovými budovami dnes patřícími námořnictvu.

Naopak, pokud budete pokračovat od konce Jezdeckého bulváru směrem od Něvy (tedy na jih), půjdete kolem Krjukovova kanálu a po o trochu víc než půl kilometru bude po vaší levé ruce budova Mariinského divadla. Toto divadlo patří mezi světově proslulé operní a baletní scény.

Katedrála sv. Mikuláše

Jen kousek od Mariinského divadla se tyčí kopule katedrály sv. Mikuláše, jež byla dříve svatostánkem určeným námořníkům. Určitě doporučujeme návštěvu jejího bohatě zdobeného dvoupatrového interiéru (jak si všimnete, jde vlastně o dva kostely v jednom!).

 

Podél řeky Mojky

Ať už se vám nechce pokračovat v Mariinskému divadlu a ke katedrále sv. Mikuláše (což by byla chyba) nebo se budete od těchto památek vracet, je jednou z možnosti vydat se podél říčky Mojka. Takřka na začátku vaší cesty stojí Jusupův palác, velká žlutá nenápadná stavba. Uvnitř se ovšem skrývá vskutku nádherný zdobený interiér.

Malebný most přes řeku Mojku

Krásná procházka po téměř pěti kilometrech délky toku Mojky přináší spoustu krásných budov a muzeí. Sice tu krom Jusupova paláce nenajdete žádnou ze slavných petrohradských památek, ale pokud máte více času, možná právě tady najdete něco z toho, co vás zajímá.

Admiralita, katedrála sv. Izáka a okolí

Jen kousek na západ od Zimního paláce se tyčí budova Admirality – jedna z četných připomínek Petrohradu jakožto západního centra ruské flotily.


Zobrazit místo Průvodce Petrohrad na větší mapě

Budova Admirality leží v příjemné Alexandrově zahradě a sbíhají se k ní z jihovýchodu tři z největších a nejdelších petrohradských prospektů, zde jmenujme Něvský a Moskevský. Admiralita vznikla v roce 1704 z podnětu Petra Velikého jako opevněná loděnice pro vznikající baltskou flotilu. Budova je bohatě zdobená a je jednou z nejkrásnějších historických loděnic na světě.

Na severozápadě Alexandrova zahrada přiléhá k náměstí Děkabristů s takzvaným Měděným jezdcem, který má představovat cara Petra Velikého a je symbolem jeho osvíceného absolutismu. Jedná se o opravdu fotogenickou sochu, s koněm vzepjatým na zadních a stojícím na žulovém masivu připomínajícím skalní útes. Krom toho si lze na náměstí všimnout budov, které kdysi patřily carskému senátu a ministerstvu náboženství.

Pohled na katedrálu sv. Izáka

Katedrála sv. Izáka

Nad okolím Admirality se pak výrazně tyčí katedrála sv. Izáka s velkou pozlacenou kopulí. Svatostánek vznikl na půdorysu řeckého kříže a pojme údajně až dvanáct tisíc věřících. Krom nádherně zdobeného vnějšku a vnitřku stavby je určitě zajímavá i návštěva (jak skoro všude v Petrohradu zpoplatněného) vyhlídkového ochozu, ze které je krásný výhled na celé centrum Petrohradu. Na náměstí před katedrálou pak stojí socha cara Mikuláše I.a celou plochu obklopují další z památných domů.

Letní palác a jeho okolí

Na jižním břehu řeky Něvy, jen kousek na východ od srdce města v podobě Palácového náměstí a Ermitáže, se táhne dvojice nezastavených místvýchodnějším z nich je Letní sad, na jehož severovýchodním cípu stojí slavný Letní palác, západnější pak Martovo pole.


Zobrazit místo Průvodce Petrohrad na větší mapě

Letní palác a Letní sad

Díky pověsti, která kolem Letního paláce stojí, možná mnohé překvapí jeho malá velikost. Je třeba si ale uvědomit, že tato dvoupatrová stavba se žlutou zdobenou fasádou byla první cihlovou stavbou města.

Kolem Letního paláce se rozkládá Letní sad původně inspirovaný holandským stylem parků. Četné fontány, které byly do parku umístěny, pak daly i jméno sousední řece Fontanka. Bouřlivé události pozdějších dob ovšem ráz tohoto petrohradského parku poněkud pozměnily. Přesto však i nadále může obdivovat některá ze zachovalých sousoší od sochařských mistrů.

 

Na západ od Letního sadu

Na západ od Letního sadu, hned přes Labutí kanál, se rozkládá rozsáhlá plocha Martova pole. Zde se už od dávných dob konaly vojenské přehlídky, poutě či ohňostroje. Martovo pole obklopuje celá řada významných staveb a v jeho středu stojí Památník bojovníků revoluce, který patřil k nejvýznamnějším místům v bývalém Sovětském svazu.

Pohled přes Martovo pole

Severozápadní cíp Martova pole sousedí s Mramorovým palácem, jednou z četných památek na carské Rusko. Nynější sídlo části expozice Ruského muzea nechala pro svého milence vystavět carovna Kateřina Veliká. Nádvoří zdobí velká jezdecká socha cara Alexandra III., která sem byla přemístěna z Něvského prospektu těsně před začátkem druhé světové války.

Socha Alexandra III. na nádvoří petrohradského Mramorového paláce

Pokud budeme pokračovat dál směrem k Ermitáži a Palácovému náměstí, můžeme se vydat dvěma směry – buď podél Něvy s výhledem na Zaječí ostrov, kterému dominuje Petropavlovská pevnost, nebo souběžnou ulicí Milionářů, která začíná u Labutího kanálu a vede po severní straně Martova pole až k samotnému Palácovému náměstí.

Ulice Milionářů vznikla původně jako spojnice mezi Zimní a Letním palácem a časem si získala nové jméno podle svých bohatých obyvatel. Dnes už sice nijak výjimečnou pompou neoplývá, přesto je však stále jedním z navštěvovanějších míst v Petrohradu.

 

Užitečné odkazy

Stránky Ruského muzea

Palácové náměstí, Ermitáž a Zimní palác

Srdcem Petrohradu je bezpochyby Palácové náměstí. Přestože město díky své historické velikosti postrádá opravdové centrum v našem slova smyslu, bylo právě Palácové náměstí s Ermitáží a Zimním palácem vždy přirozeně považováno za středobod Petrohradu.


Zobrazit místo Průvodce Petrohrad na větší mapě

 

Palácové náměstí a Alexandrův sloup

Rozlehlé půlkruhové Palácové náměstí je památníkem carské moci. Je to nejen místo slavností, ale i útoku na Zimní palác v roce 1917. Současnou podobu náměstí získalo dostavbou půlkruhové budovy Generálního štábu a ministerstev financí a zahraničních věcí. Budovou lze projít uličkou, kterou zdobí dva půlkruhové vítězné oblouky upomínající na ruské vítězství nad Napoleonem.

Ulička s vítěznými oblouky

V centru Palácového náměstí stojí Alexandrův sloup z červené žuly, který se tyčí do výšky 50 metrů. Odhalený v roce 1834, je bohatě ozdoben, tak jak se sluší a patří na carské Rusko. Krom sochy anděla s křížem na jeho vrcholu si lze na podstavci prohlédnout krásné basreliéfy.

Alexandrův sloup a Zimní palác

Zimní palác a Ermitáž

Za sloupem už ale stojí bohatě zdobená budova Zimního paláce, v jehož útrobách sídlí Ermitáž, jedna z nejbohatších sbírek umění a historických sbírek. Zimní palác vznikl v bohatém barokním stylu v polovině 18. století a až do revoluce roku 1917 sloužil jako sídlo carské rodiny. V jeho útrobách se pak ukrývá více než tisíc místností.

V tisícovce místností za zelenou fasádou s bílými sloupy se ukrývá slavná Ermitáž. Pokud byste si chtěli projít celou sbírku umění, bude vám to i při jistém tempu trvat celý den. A pokud si budete každé z děl vychutnávat, zabere vám prohlídka ještě déle. A rozhodně se připravte i na fronty před vchodem, které mohou v turistické sezóně zabrat i delší dobu.

Bohatá vnitřní výzdoba je další ozdobou Ermitáže

Sbírky Ermitáže se rozkládají ve třech patrech – v prvním se rozkládají sbírky egyptského, mezopotámského, řeckého či římského umění. Druhému patru dominují malby novověkých mistrů. A třetí obsahuje modernější sbírky a východní umění. Krásné je už samotné hlavní schodiště z prvního do druhého patra, které je svým bohatým zlatým zdobením jako vystřižené z nejslavnějších carských dob.

Palácové náměstí se Zimním palácem a Ermitáží je rozhodně místem, které by žádný návštěvník Petrohradu neměl minout. Právě zde totiž stojí ta nejslavnější a nejkrásnější místa města.

 

Užitečné odkazy

Stránky Ermitáže

Historie Petrohradu: Poválečné období

Poválečné období se neslo ve znamení velké obnovy a rekonstrukce města. Leningrad, vylidněný po dlouhých letech komunistického teroru a následného obléhání, začal znovu obnovovat své základy.

Krom rozsáhlých oprav byla vybudována i řada zcela nových významných staveb. V roce 1950 otevřel své brány Kirovův stadion s kapacitou až 100 tisíc lidí. O pět let později začaly jezdit první linky metra, důležitého městského dopravního prostředku pro místní obyvatele. Z novějších prací pak vzpomeňme na rok 2003, kdy byla znovuotevřena Jantarová komnata, na jejíž replice (originál se nikdy nenašel) se významně podílelo i Německo.

Kirovův stadion - autor viz http://en.wikipedia.org/wiki/File:Kirov_stadium.jpg

Období obnovy však nezahrnovalo sociální svobody. Mnoho dalších nepohodlných osob bylo odstraněno a zejména prodemokratičtěji smýšlející jedinci byli dále tvrdě pronásledováni stalinistickým režimem.

Leningrad se za vlády Sovětů výrazně podílel na tvorbě HDP SSSR, ale jeho postavení bylo vždy potlačováno ve prospěch Moskvy a méně rozvinutých oblastí. To vedlo k napětí, které bylo dalším z katalyzátorů konečného rozpadu Sovětského svazu.

V polovině roku 1991, v den prvních ruských prezidentských voleb, obyvatelé města zároveň hlasovali většinou pro návrat k původnímu jménu, Sankt-Peterburg. Označení Leningrad se však v různých situacích částečně používá i nadále.
Noví starostové, nyní guvernéři města, se postarali o rostoucí vliv Petrohradu v Rusku, který by více odpovídal ekonomickému a společenského významu města. A tomu odpovídá i průběh posledních let, během kterých město založené Petrem Velikým znovu získává na svém postavení.

Historie Petrohradu: Druhá světová válka

Ruští vojáci v Petrohradu

Když Německo roku 1941 vstoupilo do války s Ruskem, jeho síly velmi rychle Leningrad obklíčily. Dobytí města mělo být otázkou dní až týdnů, ale nakonec se protáhlo na neskutečných 29 měsíců tuhých bojů a strádání pro obě bojující strany.

Symbolem naděje pro sužované obyvatelstvo se stala takzvaná Cesta života, zásobovací trasa přes Ladožské jezero, která byla jediným sovětským přístupovým bodem k městu (pokud pomineme leteckou přepravu). Z města, ničeného neustálými boji, se postupně stávalo město duchů.

Od září 1941 do ledna 1944 ve městě neustále zasypávaném dělostřeleckou palbou a do velké míry odříznutém od zásobování zemřelo na milion civilistů. Hitler plánoval Leningrad, symbol sovětského vzdoru, srovnat se zemí. Město utrpělo i kulturně, vzácné umělecké výtvory – jakými byla například Jantarová komnata, byly ukradeny a odvezeny do Německa, kde měly sloužit jako památka na chystané velké Hitlerovo vítězství.

Přestože už nebylo prakticky o co reálně bojovat, Leningrad nesměl padnout. Jeho dobytí by totiž znamenalo jak ztrátu strategicky významné pozice, tak zásadní ránu pro bojovou morálku sovětských vojáků.

Jak se postupně začalo válečné štěstí obracet na stranu Ruska, byla podniknuta řada ofenzív s cílem Leningrad osvobodit. V lednu 1943 se podařilo prorazit cestu do města i po pevnině, čímž byla narušena německá blokáda. A ofenzíva o rok později už město osvobodila úplně. Za tuhý odpor Leningradu/Petrohradu pak byl městu roku 1945 udělen titul Hrdinné město.

Historie Petrohradu: Meziválečná doba

Lenin

Nástup komunistů znamenal velké změny i pro Petrohrad. V březnu roku 1918 se nový vládce Ruska – Lenin – rozhodl přesunout hlavní město do Moskvy. Důvodem byla hlavně mnohem strategičtější poloha tohoto město, protože Petrohrad ležel prostě příliš blízko územím ovládaným protikomunisticky naladěnými mocnostmi.

Následující roky přinesly Petrohradu prudký úpadek. Komunistické represe za vlád Lenina i Stalina vyhnaly z města údajně na dva miliony lidí a pro řadu z nich znamenaly smrt. Na znamení završení nástupu komunismu byl roku 1924 Petrohrad přejmenován na Leningrad – pouhé tři dny po Leninově smrti.

Dalším zlomovým okamžikem v dějinách města před druhou světovou válkou byl atentát na populárního starostu města, Kirova. Za ním stál Stalin, který se obával narůstající moci tohoto svého konkurenta v komunistické straně a rozhodl se jej zbavit. Jeho smrt se pak stala příležitostí ke spuštění další čistky nepohodlných.

Největší utrpení ale město teprve čekalo. Na Petrohrad, tedy Leningrad, se totiž valila druhá světová válka a právě toto město se mělo stát dějištěm jednoho z jejích nejkrutějších okamžiků.

Historie Petrohradu: Revoluce

Petrohrad se proslavil stejně tak carským luxusem, jako svými revolucemi a atentáty. Od počátku 19. století se město začalo spolu s celým Ruskem prudce měnit. Opožděný příchod průmyslové revoluce, stejně jako rozvolnění poddanských zákonů, konečně i v Rusku způsobily masivní příliv obyvatelstva do měst.

Díky tomu se z Petrohradu, až na krátké období neustále hlavního města impéria, do roku 1900 stalo čtvrté největší město Evropy. Díky své poloze se stalo významným obchodním, ale i průmyslovým centrem. Spolu s ekonomickým rozkvětem ale narůstalo i napětí ve společnosti, která procházela prudkou proměnou.

Ještě než přejdeme k bouřlivým událostem z dějin města, sluší se připomenout, že se rovněž jednalo o dobu ruského kulturního rozkvětu, kterému Petrohrad svou relativní otevřeností významně přispíval. Ve městě vznikla celá řada legendárních děl ruského umění – jmenujme třeba díla literátů Puškina, Gogola či Dostojevského.

Ale zpět k historickým událostem – na přelomu 19. a 20. století nebylo ve městě bezpečno ani pro cary, natož jejich úředníky. Řada atentátů, zejména ze strany radikálních socialistických frakcí, dále zvyšovala napětí, které postupně propukalo v povstání, jakým bylo to roku 1905.

Vojáci v Petrohradu v roce 1917

Zlomovým rokem se stal rok 1917 – tedy doba, ve které carské Rusko těžce strádalo následky vlekoucí se první světové války. Během takzvané Únorové revoluce byl roku 1917 uvězněn car a vládu do svých rukou převzala relativně prodemokratická Prozatímní vláda a s ní naopak prokomunistický Petrohradský sovět. Tato křehká rovnováha však netrvalo dlouho a po Velké říjnové revoluci byla spuštěna lavina, která dovedla přes občanskou válku Komunistickou stranu až k absolutní moci.

Historie Petrohradu: Založení

Dějiny města Petrohradu se začaly psát až začátkem osmnáctého století, na pozadí válek a napětí mezi Švédským královstvím a carským Ruskem. Význam tohoto města lze odvozovat z jeho strategocké polohy v ústí řeky Něvy do Baltského moře. Obsazení tohoto prostoru tak potenciálně umožňovalo jak přístup k říční dopravní tepně, tak k samotnému Baltu. A právě k tomu do té doby carské Rusko přístup nemělo.

Tuto skutečnost si velmi dobře uvědomovali i Švédové, kteří na tomto strategickém místě vystavěli pevnost Nyenskans a město Nyen. Tu však v květnu 1703 dobyla během Velké severní války osobnost, která vlastně dala budoucímu městu své jméno, sám car Petr Veliký.

Petr Veliký na malbě od Paula DelarochePůvod pojmenování nově zakládaného města jakožto Petrohradu (lépe řečeno Sankt-Piter-burkhu, “Svatého Petěrsburgu”) je ovšem odvozen od carova patrona, svatého Petra.

Stavba města v tvrdých podmínkách ústí řeky nebyla jednoduchou a mezi dělníky panovala poměrně vysoká úmrtnost. To samozřejmě nemohlo Petra Velikého odradit. První velkou stavbou se stala Petropavlovská pevnost, která měla zajistit obranu před případnou snahou Švédů získat území zpět.

Pod vedením evropských stavitelů byly bažiny v ústí řeky vysušeny a na jejich místě začalo vznikat skutečné město. Z Petrohradu se pod vlivem neustálého přílivu Evropanů lákaných Petrovým zlatem začalo postupně stávat moderní kosmopolitní město, tolik odlišné od zbytku Ruska.

V roce 1712 pak Petr z Petrohradu učinil hlavní město své říše. V té době už z něj bylo rušné místo a sídlo jeho flotily kotvící jen nedaleko pod ochranou pevnosti Kronštadt. Nedaleko Petrohradu si nechal car vystavět i řadu paláců, z nichž nejznámějším je asi Petrodvorec (či Peterhof) vystavěný na inspiraci zámkem Versailles.

I za vlády Petrových následníků a zejména následnic, caroven Alžběty a Kateřiny Veliké, se Petrohrad rozvíjel. Bylo vystavěno mnoho nádherných staveb – včetně Zimního a Letního paláce.